Budova
Dům, který Hansen postavil
Jak vznikla Musikverein: pozemek na Ringstrasse, řecký chrámový design Theophila Hansena, otevření v roce 1870, varhany a dva sály za fasádou.
Rezervujte si své místo na koncert ↗Rychlá odpověď
Dům navrhl dánský rodák, architekt Theophil Hansen, na pozemku, který mu udělil císař František Josef I. při výstavbě Ringstrasse v roce 1863, a slavnostně otevřen byl 6. ledna 1870. Inspirován antickým řeckým chrámem skrývá úzký, pozlacený Zlatý sál a menší Brahmsův sál. Jeho akustika vzešla spíše z Hansenovy intuice než z akustických studií.
Společnost a zápletka
Spolek Gesellschaft der Musikfreunde, vídeňská Společnost přátel hudby, byl založen v roce 1812 Josephem Sonnleithnerem, Beethovenovým přítelem. Hudbu podporoval pořádáním koncertů, v roce 1819 založil Vídeňskou konzervatoř a v roce 1858 Wiener Singverein a v roce 1870 si postavil vlastní dům. Když byla v roce 1863 vytyčena Ringstrasse, udělil císař František Josef I. společnosti pozemek pro nový koncertní sál mezi Karlsplatzem a Bösendorferstraße.
Architekt
Theophil Hansen se narodil v roce 1813 v Kodani a v roce 1837 se přestěhoval do Athén, kde navrhl Národní observatoř a dvě ze tří budov takzvané Athénské trilogie. Na pozvání řeckého mecenáše přišel v roce 1846 do Vídně. Stal se jedním z nejvýznamnějších architektů Ringstrasse a jeho nejznámějším dílem zde je budova Parlamentu, rovněž pojatá jako antický chrám. V roce 1884 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem barona a v roce 1891 ve Vídni zemřel.
Chrám hudby
Hansen navrhl dům v neoklasicistním stylu starořeckého chrámu, s koncertním sálem a menším komorním sálem pod jednou střechou. Německá Wikipedie uvádí, že jeho sloupy, karyatidy a reliéfy tympanonu vybízejí k myšlence, že jde o chrám postavený pro hudbu. Dům byl slavnostně otevřen 6. ledna 1870. Významný mecenáš, průmyslník a liberální politik Nikolaus Dumba, dal své jméno nedaleké ulici, a další, Simon Sinas, je rovněž připomínán.
Zlatý sál
Velký sál, nazývaný Zlatý sál, je 49 metrů dlouhý, 19 metrů široký a 18 metrů vysoký, má 1 744 míst k sezení a 300 míst k stání. Jeho živá akustika spočívá především na Hansenově intuici, protože se nemohl opřít o studie architektonické akustiky. Úzký tvar krabice od bot, silné omítnuté stěny a mnoho odrazných a rozptylujících povrchů vytvářejí silné boční odrazy a teplý, bohatý a čistý zvuk. Konal se zde Skandalkonzert z roku 1913 a sál je domovem každoročního novoročního koncertu.
Varhany
Německá Wikipedie uvádí, že společnost zvolila německého varhanáře Friedricha Ladegasta, který nabídl nástroj se 44 rejstříky na třech manuálech a pedálu, a že Ladegast dokončené dílo předal v listopadu 1872. Anton Bruckner toho roku odehrál první varhanní recitál. Současný nástroj instalovala v roce 1907 rakouská firma Rieger, kterou obdivovali hudebníci jako Franz Schmidt a Marcel Dupré, a v roce 2011 byl přestavěn.
Sál Brahmse
Druhý největší sál v budově nesl až do roku 1937 pouze označení malý sál, kdy byl pojmenován po Johannesu Brahmsovi, jenž byl v roce 1872 jmenován hudebním ředitelem společnosti. Mezi jeho předchůdce v této funkci patřili Carl Heissler a Anton Rubinstein, později ji zastávali Wilhelm Furtwängler, Herbert von Karajan a Gustav Mahler. Anglická Wikipedie označuje Brahmsův sál za prostor v řeckém renesančním stylu, ceněný pro svou klidnou atmosféru a prostou vznešenost.
Co se skrývá pod povrchem
V roce 2001 dostali rakouští architekti Wilhelm Holzbauer a Dieter Irresberger zakázku navrhnout čtyři nové sály pod Zlatým sálem, a to ve spolupráci s akustickým konzultantem Karlem Berndem Quiringem. Podzemní přístavba byla dokončena v roce 2004 a přinesla Skleněný, Kovový, Dřevěný a Kamenný sál, využívané pro koncerty, přednášky a recepce. Nejde o sály zahrnuté ve vstupence na této stránce, kterými jsou dva původní sály Hansenova domu.
Zdroje